Socializace

Socializace

Pomalu se do toho dostávám. Dnes jsem udělal další krůčky k socializaci. Na kole už se vozím a i bankovní účet jsem si už otevřel. A na balkóně už mám tulipán.
Holanďan každým coulem.

Do školy už jezdím pravidelně čtvrtý den na kole. Nikdy bych nevěřil, že mě moje nadšení dokáže opustit tak rychle.
První den, kdy jsem po ránu dupal do pedálu, rozdával úsměvy na všechny strany a užíval si cestu jsem do školy dorazil po svižných 15 minutách. Tak nějak mi moc nedošlo, že ačkoli nemám sportovní úbor, jedná se stále o fyzickou aktivitu, která generuje pocení. Navíc ta taška na zádech co má s notebookem dobrých 8 kg a s další taškou na cvičení mi do karet taky uplně nehrály.
Ve zkratce jsem do školy dojel zpocenej jak prase. A znáte to. Jakmile se zpotíte a jste ve společnosti, začnete se pro jistotu potit ještě víc. Občas obdivuju lidské tělo a jeho logický uvažování. „hm, nějak se potim a je mi ouzko, no nic, zkusim se zapotit ještě víc“

Další sirkou do ohně je rekonstrukce vedlejší budovy na kampusu. To znamená, že v hodinách jsou vždy zavřená okna kvůli hluku, aby nebyla narušena přednáška. Dokonalá kombinace pro tu mapu co jsem měl na zádech, ze který se pomalu stával soutok. Ani podpaží, které v mém případě většinou odolává nezůstalo suché. Vlastně během dalších 10 minut jsem ucítil náhlý příval čerstvého potu jak mi stéká po žebrech značným proudem.

V tu chvíli se dal do pohybu jež zmíněný podpůrný proces a já se začal potit i na holeních.

Z prvních 2 přednášek jsem si neodnesl vůbec nic, neboť můj mozek se šaolinsky snažil oklamat tělesnou přirozenost a myšlenkami si vsugerovat, že je ve třídě vlatně docela zima. No a na třetí přednášce jsem již seděl sám.
Náhoda?

Nevím, ale každopádně jsem přestávky trávil zamčený na toaletách, kde jsem svépomocí sušil tričko a nakonec i kalhoty prudkými pohyby nahoru a dolu, zatímco jsem v kabince stál jen v botech a spodním prádle. Pojďme se na chvíli pozastavit a představme si danou situaci.

BSN number jsem již od vládních instancí obdržel a proof of enrolment mi po 10 dnech také dorazil domů. Hurá, konečně si mohu otevřít bankovní účet, který je nutný k tomu, aby jste si mohli u poskytovatele mobilní sítě objednat tarif.
Řekl bych, že je u nás jednodušší dostat hypotéku, než si tady vybrat tarif.

Pokud chcete tarif, musíte mít bankovní účet s platnou kartou, která vám po registraci v bance přijde do 10 pracovních dní domů. Jenže pokud chcete bankovní účet, musíte mít bsn number, k jehož obdržení si musíte domluvit schůzku v místní City Hall. Nejprve jsem dokonce dostal informaci, že si musím telefonicky sjednat schůzku, na které se domluvím, kdy bude řádná schůze, kde se konečně budu moci zaregistrovat. (Naštěstí se povedlo schůzku domluvit přímo).  No a pokud se chcete zaregistrovat na úřadě kvůli obdržení tohoto čísla, musíte předložit nájemní smlouvu podepsanou všemi zúčastněnými stranami a pokud chcete nájemní smlouvu a registrovat se na úřadě s ní, potřebujete rodný list. A pokud toto všechno máte, za necelé 2 týdny vám přijde chtěný údaj poštou domů.

Vše se trošku komplikuje, pokud chcete bankovní účet studentský. To totiž potřebujete přinést potvrzení o studiu.
Aby jste dostali potvrzení o studiu, musíte vyplnit formulář ve škole. Ten však neodevzdáte zpátky osobě, jež vám formulář vydala, ale musíte si ho oskenovat a poslat na uvedený email.
Osoba, která má od sebe scanner asi 3 metry vám jej ale neoskenuje, neboť tento scanner je určen pro zaměstnance školy a ne pro studenty. Takže jsem si stáhl aplikaci do iphonu, která scanuje dokumenty. Po stažení a nafocení jsem se ujistil, že scan je odeslán na správnou adresu se všemi náležitostmi.
Po 2 dnech mi přišel email, že fotokopie nemá náležité rozlišení a některé údaje nejsou jasně čitelné. (ano, byly jasně čitelné)
Takže hledám po škole scan. Našel jsem ho. 2 eura za digitální kopii a odeslání na příslušný email. Po té mi přišel potvrzovací email, že je vše v řízení a že má žádost bude posouzena.
Po týdnu a půl mi domů přišlo potvrzení o studiu...

Takže dneska jsem si založil bankovní studentský účet. Teď už musím jen počkat 10 dní, než mi přijde platná platební karta, na kterou si poté mohu konečně aktivovat tarif na svém telefonu, kvůli kterému jsem tohle všechno absolvoval, JUPÍ.

Jinak se mám dobře.

Vedoucí Projektu

Tak s tou pravidelností to nevyšlo tak uplně podle očekávání. Ale to je hlavně proto, že tu mám furt co dělat. Hlavně ty projekty, ach ty projekty.

Na každej předmět jsem v jiný skupině součástí nějakýho projektu, už se ztrácím, s kym pracuju na čem. Naštěstí používáme whatsapp skupinové konverzace. Jsem členem asi 20 skupin už, takže telefon mi pípá víceméně celej den.
Co mě vždycky trošku vyvede z míry je, když večer před půlnocí jedu (už asi po 6.) Californication a začnou mi pípat konverzace a všichni řešej projekty.
Proč si proboha nedaj aspoň chvíli pokoj.
Trošku jsem z tý jejich aktivity nervózní. Ale nejsem ten, co se sesype pod tlakem. Většinou prostě jen vypnu upozornění a koukám dál.

Nejvtipnější je, že hlavní projekt vedu v naší skupině já. Ano, jsem CEO.
CEO, kterej vůbec netuší co má dělat a tak nějak se všechno děje za pochodu. Skupina je občas možná nervózní, ale nedávají to znát. Občas mi fakt přijde, že mi i důvěřují. Kdyby jen věděli.

Taky jsem zjistil, že bych měl nejprve blíže prozkoumat background svých spolužáků, abych si mohl stanovit hranice svého černého a sarkastického humoru.
Předevčírem jsem nedopatřením způsobil menší třídní „haló“. To, když se část třídy domlouvala na večerní pitku. Po té, co naše kanadská kamarádka navrhla lokalitu a čas, začali lidé potvrzovat svou účast slovním spojením „I’m down“.
Což jsem nemohl nechat jen tak, a ke svému potvrzení účasti jsem přiložil i obrázek.

 A právě ten se stal onou achillovou patou. Evidentně ne všichni jsou na stejné humoristické vlně. Část třídy zůstala pohoršena. Naštěstí mám ve třídě pár přátel z východního bloku, kteří mě nezklamali a podpořili, utvrdili mě, ať se nenechám vykolejit a jsem stále svůj.
Nevím, jestli jim to přišlo tak vtipný, nebo prostě rádi přilívají olej do ohně a těší se na mé další sociální selhání.

No, nebylo to vlastně poprvé. Před týdnem se pořádala velká školní akce pro prváky a vytisklo se stovky letáků, které byly k dostání všude po škole.
Z jednoho z nich jsem sestavil „vlaštovku“ a s výkřikem „spread the party“ jsem vyslal informaci do prostoru.
Nebyl bych to já, aby vlaštovka nepřistála dvoumetrové černé africké dívce přímo za obroučkami dioptrických brýlí. Ale co, aspoň se tu nenudíme. Je fakt, že by někdo mohl už převzít tohle břemeno, přeci jen zas uplně nepotřebuju být ten, jehož jméno je známo pro nevhodné vtípky a neomalené akce.

Dneska mám v plánu jít někam koupit šroubovák a šroubky s hřebíky. Hodlám totiž sestavit takovou tu malou mobilní skříňku z IKEI. Do toho bych si chtěl koupit nějaký 2 pěkný obrázky a zútulnit si obydlí, takže budou zřejmě i nějaké zásahy do zdi.
Jakožto dítě prahy jsem vrtačku viděl asi jen ve výloze a od svých 6 let co jsem si u babičky kladívkem pohmoždil palec jsem se těmto nebezpečným věcem úspěšně vyhýbal.
Takže dneska konfrontace s rivalem, ještě v dávných dobách mi lekci udělil.
Jsem si jist, že i z této činnosti bude nějaká zábavná historka.

Bylo by fajn neprorazit plynový vedení ve zdi, nebo nějaký elektrický obvody. Protože nehodlám zjišťovat, jestli tam něco vede nebo ne. To dělaj bačkory.
Já do toho jdu, buď a nebo.

Nechť tě logika provází

A prej že tu jenom prší. Co jsem přijel je tu krásně, až teda asi na 2 dny, kdy teda jakože pršelo.

Teda myslim počasí je tu krásný. Co neni vůbec krásný jsou moje výdaje. A nejlepší na tom je, že většinou něco poseru, takže ty největší výdaje jdou na moje omyly, ale já za ně nemůžu, to oni.

Třeba jako úřední ověření a překlad vysvědčení ze střední. Čím bych ale začal je informace, kterou jsme dostali během prvního dne přednášek ohledně fungování v Rotterdamu a nepsaných pravidel.

Děkanka tehdá prohlásila „Holandsko a především Rotterdam je moderní město, kde ke správnému fungování stačí selský rozum, neboť vše se tu řídí logickým uvažováním“

Ok řikám si. Ale proč pár dní na to dostávám jednu logickou facku za druhou.

Teď se mohu vrátit k úředním překladům. V červnu jsem skrze agenturu posílal do školy ověřené dokumenty digitální formou, neboť to bylo žádáno a agentura ani nemá ve zvyku vám dokumenty fyzicky zasílat, neboť prý nejsou třeba.
Takže jsem si odškrtl další požadavek školy.

Pár dní než jsem odjel do Rotterdamu mi přišel mail, ať ti studenti, kteří ještě neposlali přeložené dokumenty je poštou zašlou před 31. srpnem nebo ať je přivezou.
Naštěstí jsem časně konal a vše zaslal, takže asi pohoda.

První den při registraci ve škole jsem sebevědomě nakráčel před registrační pracovníky a podával další potřebné dokumenty.
„Pane Ludjik, nemáme vaše ověřené a přeložené kopie vysvědčení ze střední“
„Já vám je už dávno posílal“
„To ano, ale digitálně, mi je potřebujeme ale i fyzicky, jinak vás nemůžeme přijmout a vaše školné na celý rok propadne“
„A co mám teď dělat?“

Jen tak mimochodem. Samozřejmě, že mě napadlo, proč si to teda kurva nevytisknou, ale vzpomněl jsem si na slova děkanky, že vše se řídí logikou, a tak tištěný dokument zřejmě není přijatelný a musí být na papíře originální podpis, nikoli tištěný.
Takže jsem volal do agentury, což mi bylo navrhnuto, aby mi expresně přeložili dokumenty znova. Samozřejmě, že za expresní překlad se připlácí. No a taky to tu potřebuju mít do 2 dnů, takže si musíte zaplatit i za expresní DHL zásilku, která taky neni levná.
Podtrženo, sečteno. 2680-, za překlad 2 stránek a dostat je do Holandska během 48 hodin.

Jako samozřejmě jsem byl naštvanej, že jsem vyhodil oknem takovou částku, ale aby mě nepřijali na školu, za to mi to nestojí, takže jsem se s tímto výdajem smířil.

Po 40 hodinách telefon ze školy. Husí kůže až na půlkách.

„Dobrý den, Škop u telefonu“
„Dobrý den, dokumenty dorazily, stavte se ve škole vzít si originály“

Cože? Originály? Asi se přeřekla, vždyť kvůli originálům budu teď týden žrát listí.

No tak jsem se dostavil do školy. V kanceláři pro mezinárodní studenty jsem byl poučen, že není dobré posílat originály takto poštou, že jde o drahé dokumenty a že se mohou kdykoliv ztratit.

Cítil jsem silné zmatení, tak se ptám, co jsem měl asi jiného dělat, když je požadovali a já je neměl sebou.

Odpověď mě zarazila. „Většina našich studentů potvrzení pouze vytiskla“

Takže ano, opravdu logika, to bych se ...
2700,- v prdeli. Celej proces mě mohl stát tak cent za papír nebýt buď neplatného faktu, jež děkanka šířila k mezinárodnímu publiku, nebo kdyby pan debil na přepážce měl v hlavě mozek a ne větrný mlýny.

Další ukázka holandské logiky přišla ve chvíli, kdy jsem si kupoval velmi nákladné učebnice na školním campusu.

„bla, bla, bla“
„Anglicky prosím“
„Aaah, sorry. Where are you from?
„From Prague, Czech republic. Potřeboval bych učebnici na španělštinu, level 1, Aulu.“

Pro jistotu jsem ukázal přesně na položku z našeho seznamu knih a prstem jsem ukazoval na obrázek, jež byl přiložen.

Na pultě už mi leží zabalená učebnice, přes letáčky uvnitř balení jsem neviděl na celou titulní stranu učebnice, ale předpokládám, že slečna ví co dělá.

Po otevření malé překvapení. Učebnice pro začátečníky je celá ve španělštině, takže gramatika španělštiny je vysvětlená španělsky, nikoli anglicky, což samo o sobě je inteligentní počin. Pro někoho, kdo neumí španělsky ani kváknout napíšu učebnici ve španělštině, jako fórek dobrý, ale ke studiu docela na hovno.
Samozřejmě, že zbytek třídy má klasickou anglickou verzi... Takže jsem jediným exotem opět já. Samozřejmě na otázky spolužáků, proč si kupuji učebnici, které nerozumím již nadále neodpovídám.

Samozřejmě, že když knihu vyndáte z obalu, už ji nemůžete vrátit. Takže mám knížku za 45 eur, který vůbec nerozumim.

O den později, již vybaven těmi správnými otázkami si jdu pro učebnici němčiny. Samozřejmě jsem se ihned zeptal, zda-li německá učebnice pro začátečníky není v němčině. Už jiná slečna na mě koukala jak na blázna a oznamuje mi, že je přece blbost, aby německá knížka pro začátečníky byla v němčině, vždyť by ji nikdo nerozuměl.
Už jsem neměl sílu jí něco vysvětlovat, jen jsem se pousmál.
Platím dalších 50 Euro a odcházím z prodejny.

Den po té vybaluji na hodině němčiny svou učebnici s přesvědčením, že jsem své peníze investoval správně.

Ve chvíli, kdy jsem otevřel učebnici jsem měl slzy na krajíčku. Dostal jsem holandské vydání, tedy všechna gramatika a cvičení jsou vysvětleny holandsky.

Měl jsem chuť se vrátit do study storu a omlátit jí tu bichli o hlavu. Ale co by mi to bylo platné, už jsem ji vybalil... A navíc slečna byla větší než já.

Takže se tu mám skvěle, stačí používat rozum a všechno tu jde jak po másle.

Naštěstí mě o vikendu navštívila mamka s Pavlem.
Po 4 dnech bylo fajn se najíst.

Ve zkratce. Život v Holandsku je drahý.

A poučení? Děkanka lže!